Novinky 

Petra Kvitová: Na antuku si zvykám dlouho

Petra Kvitová: Na antuku si zvykám dlouho

30.04.2018

Pražský turnaj budete hrát poprvé. Na co se nejvíc těšíte?

Nejvíc samozřejmě na to, že budu hrát doma v Česku, což se mi zatím povedlo jen při Fed Cupu. Přijedou rodiče, kamarádi a spousta známých. Těším se moc.

Loni jste při finále seděla v hledišti. Jaké to bylo?

Musím říct, že docela hezké, protože jsem po dlouhé době viděla lidi z tenisového prostředí. Bylo to několik měsíců po zranění, takže se mi tam sedělo trochu líp, protože jsem věděla, že už tenis nějak hrát můžu. Ale opravdu jsem ještě netušila, že rok nato budu schopná do Prahy přijet jako hráčka.

I když jste v Praze zatím nehrála, pozorujete, jaký si turnaj ve světě získal jméno?

V rámci WTA se o něm mluví hodně. Slyšela jsem třeba fyzioterapeutky, které jsou rády, když do Prahy můžou jet. Nejen proto, že je to krásné město, ale hlavně proto, že je turnaj výborně zorganizovaný. Z tohoto pohledu slýchám jen samou chválu.

Je pro vás v něčem jiné, hrát daleko na Novém Zélandu nebo před českými fanoušky?

Je to úplně jiné. Hrát před českými fanoušky je vždycky speciální, navíc před rodinou, známými… Na druhou stranu jsem samozřejmě pod větším tlakem. Což ale znám z Fed Cupu, kde se od nás čekají body. Tady sice bojujeme každá sama za sebe, ale lidi přijdou hlavně na nás, hráčky z Česka. A my je nebudeme chtít zklamat.

Jak dlouho vám obvykle trvá, než si zvyknete na antuku?

S tím mám trochu problémy. Vždycky potřebuju pár týdnů tréninku a několik zápasů i turnajů, abych si na antuku zvykla. Doufám, že v Praze už to bude dobré.

V čem je pro vás antuka od betonu nejvíc jiná?

Jednoznačně v pohybu, který je na antuce hrozně důležitý. Taky míče skáčou jinak, ne tak pravidelně jako na betonu. Hraje se víc výměn a balony se na antuce nezabíjejí hned z prvního úderu.

Je pohyb na antuce něco, na čem jste s kondičním trenérem Davidem Vydrou před sezonou pracovali?

S Davidem jsme pracovali víceméně na všem, nejen na pohybu. Ale logicky se víc soustředíme na tvrdý povrch, na kterém se hraje tři čtvrtě sezony. Na antuku jsem se začala chystat hned po turnaji Miami, protože jsem poprvé v kariéře hrála na té zelené v Charlestonu.

Máte pocit, že na kurtu vydržíte víc než dřív?

Myslím, že ano. V Indian Wells jsem odehrála zápas přes tři a čtvrt hodiny, a přestože jsem po něm byla hodně unavená, vydržela jsem ho a nic mě nebolelo. Fyzicky se cítím dobře a zvládám i dlouhé zápasy. Nevadí mi hrát na tři sety každý den. Pohyb na kurtu je určitě lepší, než býval. Doběhnu a vyberu víc míčů než dřív.

Je něco, na co se letos soustředíte s trenérem Jiřím Vaňkem?

Těch věcí je spousta, ne jen jedna. Začíná to servisem a pokračuje returnem. Snažím se víc zpestřit hru, přidávat v tréninku i v zápase přechod na síť a voleje.

Na první pohled je vidět, že je vám s těmi dvěma dobře. Je to pro vás základ dobrých výsledků?

Vždycky jsem říkala, že kolem sebe potřebuju tým, který mi bude sedět i lidsky. Tedy hlavně lidsky. Oba jsou výborní trenéři, ale i výborní kluci, se kterými se můžu bavit o všem a normálně. Jsme ráda, že máme v týmu pohodu a že se smějeme. To je pro mě důležité.

Uměla byste popsat, proč jste si tak sedli?

S oběma je legrace a neřeší malichernosti. Soustředíme se na práci, ale když skončí trénink, vypne se a jsme jako kamarádi. Dokážeme oddělit práci a soukromí.

Vybaví se vám na antuce vzpomínky, když jste na ní s tatínkem začínala na kurtu ve Fulneku?

Vybaví se mi hlavně prázdniny, kdy jsme trénovali dvakrát denně. Táta byl učitel, takže během roku jsme hráli jen jednou po škole. O prázdninách nás nic neomezovalo, takže jsme dřeli pořád a dokonce na stejném kurtu. V zimě jsme šli do haly, ale v létě to vždycky byla antuka. A s tím i hodně turnajů.

Vaše zápasy pečlivě sledují oba rodiče. Kdo je nese hůř?

Obecně asi táta, protože mě tenis naučil a odmalinka mě piplal. Maminka se starala o věci kolem, takže jsem měla servis z obou stran. Ale při zápasech je určitě nervóznější táta.

Pokud jste si dala cíle pro letošní sezonu, je mezi nimi opět po přestávce Turnaj mistryň?

Takový cíl jsem si nedala. Já si je obecně moc nedávám, protože nechci sama sebe dostávat pod tlak. Je pro mě důležité se zlepšovat, což se pak ukáže na kurtu i na výsledcích. Ale musím říct, že by bylo krásné si v Singapuru opět zahrát. To by mě potěšilo.

Jak zvláštní pocit zažíváte, když přijíždíte na místa, kde jste kvůli zranění rok chyběla?

Mám momenty, kdy mi to přijde hodně zvláštní – že jsem někde po roční pauze. Jinde si naopak říkám, jak ten čas letí a že jsem tam snad byla včera. Trochu se to ve mně mísí.

Čekala jste, že přivítání a reakce fanoušků budou takové, jaké jsou?

Rozhodně ne. Když jsem se loni vrátila, ta podpora byla ohromná, jak na sociálních sítích, tak v hledišti. A to třeba i na US Open, kde jsem hrála proti Američance. Bylo to nádherné a vlastně pořád je. Cítím, že lidi mají v podvědomí, co se mi stalo, a jsou rádi, že mě vidí zpátky na kurtu. Takové reakce jsem nečekala a dojímají mě. Od fanoušků, od turnajů i od hráček.

partneři
cz en
J&T Banka Prague Open
FB