Novinky 

Barbora Strýcová: Praha je pro mě nejhezčí

Barbora Strýcová: Praha je pro mě nejhezčí

01.05.2018

 

V čem je tenis na antuce nejvíc jiný než od toho na betonu, kde se hraje v první části roku?

Řekla bych, že na antuce jsou zápasy možná trochu náročnější a delší. I když tedy já mám co povídat – já hraju delší zápasy na každém povrchu. Samozřejmě je to taky jiné v pohybu. Na antuce je potřeba umět se klouzat a hlavně mít v těch skluzech rytmus.

Který z přechodů z povrchu na povrch je pro vás nejsnazší a který vám naopak dělá největší problémy?

Časem si všímám, že asi nejtěžší je pro mě jít z trávy na beton. I když ani změna z antuky na beton není jednoduchá, hlavně když je ten beton trochu rychlejší. To pak chvíli nestíhám a míče lovím dost často za sebou.

Na začátku antukové sezony může být ještě dost zima. Kdybyste si měla vybrat, hrajete radši v deseti stupních, nebo ve čtyřiceti?

Rozhodně ve čtyřiceti. Vedro mi vůbec nevadí. Hrát v zimě je pro mě těžší, protože svaly jsou ztuhlé a míče vůbec neletí.

Liší se hodně příprava na takové zápasy?

Možná v oblečení se liší. Jinak se na každý zápas připravuju úplně stejně a je jedno, kolik je venku stupňů. Možná ještě raketu si vypletu podle počasí. Ale jinak opravdu žádná změna.

Vzpomenete si na nějaký zápas, který jste odehrála v opravdu extrémních podmínkách?

Vzpomenu, bylo to v Austrálii 2017 proti Caroline Wozniacké, konkrétně v Sydney. Na kurtech bylo padesát stupňů a my hrály skoro tři a půl hodiny. Sice mám teplo ráda, ale začátek toho zápasu byl opravdu krutý. Tělo si pak naštěstí zvykne a už tolik netrpí.

Může být v něčem zrádné, když vás teď čeká turnaj na kurtech, kde celý rok trénujete?

Spíš naopak. Může to být výhoda.

Loni jste tu měla jednoznačně nejhlasitější fanoušky. Pomáhá vám to?

Je hrozně hezké vidět v hledišti lidi, jak mě povzbuzují, ještě k tomu když to jsou moji blízcí a kamarádi. A loni je pravdu nešlo neslyšet. Vím, že se jim tu říkalo Hujerovi. Takže ano, pomáhá mi to.

Když přijedete na turnaj, vybaví se vám, jak se vám tam dařilo nebo naopak nedařilo v minulých letech?

Každý turnaj, kde se daří, v hlavě zůstane. Takže ty pocity a zápasy, které jsem tam před rokem zažila a odehrála, se mi opravdu hned vybaví. Bohužel i ty špatné (směje se).

Jsou tenisoví fanoušci v Česku podle vás v něčem jiní než jinde ve světě?

Nevím, jestli jsou jiní. Samozřejmě, když na mě něco zavolají, rozumím jim spíš, než když na mě někdo něco zakřičí v Číně. Ale já si vážím všech svých fanoušků. Samozřejmě dostávám i šílené a výhružné vzkazy. Ale mnohem víc je těch hezkých. A za ty moc děkuju!

Od nové sezony máte nového trenéra, Davida Kotyzu. V čem je největší změna?

To se tak nedá říct. Spíš se celkově soustředíme na to, abych hrála dobrý tenis a byla na zápasy pořádně připravená. Už se nutně nehoníme za body a nemusím hrát každý turnaj. S Davidem se shodujeme, že už by mělo jít spíš o kvalitu než kvantitu. Na tenhle přístup jsem nebyla zvyklá a je pro mě těžké takhle přemýšlet. Ale snažím se.

Když vám trenér něco radí, stane se, ž s ním nesouhlasíte?

Spíš se mi stane, že nerozumím tomu, co po mně chce. To pak chci, aby mi to vysvětlil znovu a jinak. Přece jen on je muž a já žena (směje se). Ale s Davidem ještě nenastal moment, kdy bychom spolu nesouhlasili. Mluvíme spolu dost.

Změnila se nějak i vaše fyzická příprava? I tam máte nového trenéra.

Ano, změnila. Dělám trochu jiné typy tréninků, ale co se změnilo výrazně, je fakt, že jsem začala mnohem víc regenerovat. To víte, dospívám! Ale musím zaťukat, fyzicky se cítím snad nejlíp, jak jsem se kdy cítila.

Bolí vás tenis víc než dřív?

Myslíte, jestli se mi hůř vstává? Nemyslím si, že víc bolí, ale určitě stojí víc sil. Což je ve výsledku možná stejné. Tenis sám o sobě nebolí. Bolí všechno to kolem.

Antuková sezona se odehrává v samých krásných městech. Praha, Řím, Paříž. Máte mezi nimi nějaké oblíbené?

Mám moc ráda Řím, ale hrát v Praze je pro mě asi nejhezčí.

Máte v těch městech vůbec čas na něco jiného než tenis?

V tom týdnu se samozřejmě najde pár volných dní, ale ty se spíš snažím využít k odpočinku. Třeba si zajdu někam na kafe. Ale že bych s batůžkem pochodovala po památkách, to se nestává. Nebo jen opravdu výjimečně. Pak by mi ty síly při zápasech chyběly.

Je tohle jeden z mýtů, který koluje o životě vrcholových tenistů a tenistek? Že mají hezký život s cestováním po samých krásných místech?

Ono těch mýtů koluje tolik, že je někdy až zbytečné se jimi zatěžovat. Sezonu máme od ledna do prosince. Jsme pořád na cestách a z těch měst, kam přijedeme, nevidíme nic. Ale tak to je, je to práce a dělám ji dobrovolně. S nikým bych neměnila.

Bude vás po kariéře lákat poznávání měst dohnat, nebo budete radši v klidu doma?

Těžko říct. Ale určitě si nějaký čas vychutnám ten pocit, že se nemusím nikam trmácet.

V březnu jste v Indian Wells získala svůj největší titul v deblu. Pomůže vám to v něčem v singlu?

Bylo to úplně skvělé, krásné dva týdny! Se spoluhráčkou jsme se nestresovaly a dokázaly se na kurtu i zasmát. Doufám, že pomůže. Ale to se všechno ještě uvidí…

partneři
cz en
J&T Banka Prague Open
FB